Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vývoj poznatků o Zemi

26. 2. 2014

 Vývoj poznatků o Zemi

·         vývoj vzniku a vesmíru nejdříve popisován na základě mýtů

·         tyto mýtické představy daly vzniknout náboženství m

·         v současné době už víme jak zřejmě vesmír vznikl a jak se utvářel do současné podoby

Vývoj poznatků o tvaru Země

·         v období homérovského Řecka se tvrdilo, že Země má tvar ploché desky (12. - 8. stol. př. n. l.)

·         v období archaického Řecka (8. - 6. stol. př. n. l. se prosazoval názor,že země je předmět plochého tvaru plující na hladině (zastánci tohoto názoru učenci Milétské školy Thales z Miléthu a Anaximandros)

·         v období klasického Řecka ( 500 - 330 př. n. l.) první zmínky o kulatosti Země (Pythagoras), naprosto revoluční myšlenka, Pythagoras vycházel z toho, že nejdokonalejším tvarem vyskytujícím se v přírodě je koule (při daném objemu má koule nejmenší povrh) a proto se domníval, že z tohoto důvodu by měla i Země měla mít tvar koule, jakožto tvar nejdokonalejší

·         Pythagorovu myšlenku potvrdil i Aristoteles, který vyslovil 3 základní důkazy o kulatosti Země

1.       stín, který vrhá Země na Měsíc při zatmění Měsíce je kulového tvaru

2.       při změně zeměpisné délky (při změně místa ze S na J) se mění obzor i mapa oblohy, což naznačuje zakřivenost povrchu

3.       všechny částice mají snahu se shlukovat tak, aby ve středu byli prvky nejtěžší a blíže k povrchu lehčí prvky, tedy prvky povrchu, které jsou stejně daleko vzdáleny od středu což je možné jen u koule

·         v období středověku nástup křesťanského dogmatismu, což mírně zkomplikovalo myšlenku o tvaru Země, jelikož pokud by trvala představa ploché Země byl by zde zřetelně vymezen prostor nebe a pekla (nad a pod deskou) a to by v případě kulatosti země nebylo zcela tak jasné a komplikovalo by to náboženství tehdejší doby (nakonec model kulatosti země uznán i církví ovšem až po čase)

·         První faktický důkaz o kulatosti země podal Fernao Magalhaes který v rozmezí let 1619 - 1622  obeplul Zemi, tato skutečnost byla brána jako potvrzení kulatosti Země

·         ve 20. století družicové snímky planety z meziplanetárního prostoru

 

Vývoj poznatků o velkosti Země

·         stejně jako bádání o tvaru země bylo pro vedu také důležité zjistit velikost Země

·         za nejznámější měření planety Země se považuje z historického hlediska měření Erathostena z Kyrény (3. stol. př. n. l.)

·         jeho měření spočívalo v tom, že město Asuán, se nacházelo na obratníku raka v době letním slunovratu (slunce v zenitu = kolmo nad hlavou) a tak byl schopen změřit zenitovou vzdálenost slunce v horní kulminaci ve městě Alexandrii (7°12´)

·         vzdálenost Asuán - Alexandrie určil na 5000 stádii a ze zenitové vzdálenosti a vzdálenosti těchto dvou měst odhad lobvod země na 250 000 stádii což odpovídalo v přepočtu 40 000 - 53 000 km

·         tomuto měření se říká měření úhlovou metodou

·         dále probíhala jiná měření s různými výsledky stádii ale jelikož se velikost stádií u různých měřitelů lišila nejsme schopni říci kdo co naměřil

 

Určení velikosti 1°z. š.

·         už v 9. století byli schopni arabové (výborní matematici) zjistit přibližnou hodnotu délky 1° zeměpisné šířky

·         hodnota stanovená araby byla v rozmezí 111 až 113 km (velmi přesná hodnota)

·         1525 stanovil Jean Farnel délku 1°z. š. měřenou na Pařížském  poledníku na 111,286  km

·         později při měření poledníku triangulací na celém území Francie se zjistilo, že údaje na S a na J Francie se liší, což značilo deformaci ve tvaru země

·         toto zjištění vedlo k problému zda je země zploštělá na pólech nebo na rovníku

·         zastáncem zploštění na pólech byl I. Newton a zastáncem zploštění v ekvatoriální části Země byl J. Cassiniovi

·         Měřením délky 1° z. š. v Laponsku a v Peru se zjistilo že Země je zploštělá na pólech (hodnota v Peru menší než v Laponsku)

 

Vývoj poznatků o postavení země ve vesmíru

·         nejdříve převládala myšlenka geocentrismu (země středem sluneční soustavy a vše obíhá okolo Země) - všeobecně přijímán

·         hlavním propagátorem byl Aristoteles, který dokonce sestavil i astronomický model založený na geocentrismu

·         tento model se skládal z 55 soustředných sfér, které se otáčely a s nimi i nebeská sféra a Země se vyskytovala uprostřed tohoto dění

·         k objasnění pohybu planet a výpočtu polohy mezi hvězdami zavedena antickými učenci teorie deferentů a epicyklů, což byla naprosto smyšlená teorie ovšem popisující skutečné pohyby planet

·         systém deferentů a epicyklů si lze představit jako soubor kružnic, střed epicyklu je na obrodu kružnice deferentu, a na epicyklu se nacházela oběžná planeta

 

·         posléze myšlenka geocentrizmu nahrazena myšlenkou heliocentrickou (středem sluneční soustavy je Slunce)

·         3. stol. př. n. l. Aristarchos ze Samu, nedokázal vyvrátit geocentrismus výpočty

·         M. Koperník zastánce heliocentrismu ale jeho model byl nepřesný

·         prvním komu se podařilo vyvrátit myšlenku geocentrismu byl Johanes Kepler, který odstranil epicykli a nahradil je třemi zákony

1.      planety se pohybují po eliptických drahách málo odlišných od kružnic a v jejisch společném ohnisku se nachází slunce

2.      plochy opsané průvodičem planet jsou za stejné časy stejné

3.      druhé mocniny oběžných dob a třetí mocniny velkých eliptických poloos jsou ve stejném poměru

·         všechno podtrženo Newtonovou všeobecnou teorií gravitace která se skládala ze 3 zákonů

1.      zákon setrvačnosti - těleso setrvá v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu dokud není nuceno tento stav změnit vlivem okolních sil

2.      zákon síly - časová změna hybnosti tělesa je úměrná síle působící na těleso

3.      zákon akce a reakce - v uzavřeném systému těles každá akce vyvolá reakci opačného směru

·         vyvrcholením Newtonův gravitační zákon F= G x mx m2/r2